Rozhovor s Miroslavem Oupicem | Internetové knihkupectví Eruditus.cz

Eruditus.cz - internetové knihkupectví pro každého

RSS kanály pro Vás

Přidejte si do RSS čtečky naše kanály a už nikdy Vám neunikne žádná novinka v našem knihkupectví.

RSS 0.91 RSS 2.00

Rozhovory

Miroslav Oupic

Reklama

Autocentrála - prodej a servis vozů Škoda
Rybářské potřeby
Ubytování Jeseníky
Zahradní domky od Herolda
Plechové střešní krytiny
Ploty a pletivo - sloupky, vrata, branky, oplocení
Ubytování v Chorvatsku
Mitchi.cz - dětský bazar - Dětský bazar, second hand s dětským oblečením
SPĚVÁČEK překladatelská agentura - překlady a tlumočení

Nacházíte se zde: Knihkupectví Rozhovor s Miroslavem Oupicem

Rozhovor s Miroslavem Oupicem

Rádi bychom vám, našim zákazníkům, postupně představili některé ze zajímavých českých spisovatelů či spisovatelek, jako první naše pozvání k rozhovoru přijal autor románu Můj život na ch@atu Miroslav Oupic.

Dobrý den, pane Oupici, literární příběhy se odehrávají v různých, někdy i poněkud netradičních, prostředích, prostředí, které jste zvolil Vy, virtuální svět tzv. „chatu“ je ale přeci jen hodně nezvyklé – jak Vás napadlo vystavět svůj román právě v prostředí chatu? A jak dlouho ve Vás pak tento nápad zrál než dospěl k realizaci?

Prostředí jsem si vybral ze začátku docela náhodně. Do té doby jsem chat a internetovou komunikaci znal jen z povzdálí, ale když jsem se poprvé nalogoval, začal jsem tušit, že to může být velmi nosný námět. Navíc nevím o českém románu, který by tomuto tématu věnoval. Později jsem se z výzkumů dověděl, že přes 300 000 lidí denně nebo obden v ČR chatuje, což je dosti vysoké číslo a tedy dost potenciálních čtenářů a čtenářek.

Chat je velmi zajímavé prostředí, které chci ve svém novém románu čtenářům přiblížit. Chatující se mohou dozvědět zajímavé příběhy, co by je mohlo na chatu potkat a zatím nechatující čtenáři se seznámí s tímto virtuálním prostředím, kde je skutečně vše dovoleno. Chat je místo, které se dá těžko uchopit, a tak jsem se snažil jej představit přes 6 hlavních postav, které se mohou na chatu objevovat.

Když jsem se rozhodl, že napíši román právě o chatování, tak jsem přípravě věnoval o trochu více než rok. Psal jsem si přibližně s 1200 lidmi a setkal se přibližně s 80 z nich.

Mají hrdinové Vaší knihy reálný předobraz? Přesněji řečeno, můžeme v některé z postav poznat Vás? Prožil jste Vy sám nějaké období, kdy by Vás internet, resp. chat, virtuální kontakt s víceméně neznámými „přáteli“, pohltil a neuměl jste si bez něj představit svůj běžný život?

Lidé, se kterými jsem si psal či setkal, mi ukázali hranice, mantinely, ve kterých se dá pohybovat, ale o konkrétních lidech román není. Také způsob psaní v ich formě by mohl evokovat, že se jedná o moji osobu, což není pravda. Hlavní postavou, jakýmsi průvodcem čtenářů po chatu, je čerstvě rozvedený Tomáš, který je již zkušený v tomto prostředí a jelikož má přístup k chatu i během práce, stává se na něm již závislým.

Psaní v ich formě a především jazykem chatujících, mimochodem upraveným, neboť mnozí na chatu píší s hrubkami a především ještě drsněji, se snažím přiblížit skutečnou realitu.

Nemyslím si, že bych byl na chatu závislý, i když jsem na něm byl hodně času. Měl jsem totiž tu výhodu, že zatímco ostatní chatovali po práci, případně v polední pauze, já jsem zde vlastně pracoval.

Můžete nám blíže představit hrdiny Vaší knihy? Kdo jsou a proč tráví svůj čas ve virtuálním světě internetových „hovoren“? Co hledají, pokud vůbec něco?

O Tomášovi jsem se již zmínil v minulé otázce. Je to třicetiletý, čerstvě rozvedený správce IT. Má největší zkušenosti jak s počítači, tak s chatem. Proto je v románu čtenářům průvodcem, který je s novým prostředím chatu seznamuje a popisuje jim různé situace, do kterých se mohou dostat. Ze začátku si chtěl jen povídat a zahnat tímto způsobem samotu v prázdném bytě po rozvodu, ale nakonec se stal na chatu stále více závislý, chodí na něj klidně i jen proto, aby pozoroval ostatní.

Petra je sice již dvaadvacetiletá mladá žena, ale stále ještě nesmělá. Pracuje jako úřednice na poště. Hledá kluka na vážný vztah, ale protože má malé sebevědomí, nedokáže žádného ani oslovit. Večer se na chatu ale zcela nečekaně proměňuje a chová se jako náruživá a životem protřelá žena. To by si ráda přenesla i do skutečného života, ale bohužel se jí to nedaří.

František žije na vesnici. Je mu 45 let, je ženatý a má dvě malé děti. Protože pracuje jako obchodní zástupce, hodně cestuje. Před svými pracovními cestami po republice využívá chat, aby se mohl seznamovat s mladými dívkami. Navíc v dostatečné vzdálenosti od domova a vesnických všudypřítomných zvědavých očí. Na chatu používá dvě identity (jeden skutečný profil, ale bez informací o dětech a v druhém profilu má údaje o sobě před necelými 20 lety, včetně své dřívější fotky). Sledujeme jeho milostná dobrodružství a zároveň i z jeho pohledu stereotypní rodinný život.

Karolína je devatenáctiletá studentka vysoké školy. Je si vědoma své krásy, a tak ráda svádí muže. Seznámí se s nimi na chatu, pak si s nimi dá schůzku, i s několika najednou, a následně je všechny skrytě pozoruje. Líbí se jí, jak si s nimi zahrává a jak jí to pěkně vychází. Ale samozřejmě nic není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát.

Michal je dvacetiletý kluk upoutaný na vozík. Dříve sportoval, závodně jezdil na kole, ale po bouračce zůstal ochrnutý. V nemocnici poprvé poznal chat, a tak mohl opět po delší době z nemocniční postele přes zapůjčený notebook komunikovat se světem. Navíc v nemocnici poznal svou lásku – sestřičku Markétu. Román Michala popisuje jako kluka, který se nezdává a umí se poprat s nepřízní osudu.

Pavlína je další studentkou. Té spolužačka poradila, aby si přivydělávala na studium sexem za peníze. Po první zkušenosti zjistí, že to není špatné, zvlášť když si vybírá své klienty na chatu, především podle jejich fotek. Kdo by neměl rád tak snadno vydělané peníze? Ale i když se sama vidí jako studentka, která si užívá, její okolí má na věc docela jiný názor.

Trochu odbočme – absolvoval jste kurzy tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého: podle Vás, mohou podobné kurzy naučit psát i člověka, který neoplývá příliš literárním talentem? Je literární tvorba podle Vás více otázkou nadání nebo řemesla?

Určitě se v těchto kurzech může člověk velmi významně zlepšit, jak po stránce stylistické, tak především obsahové. Naučí se totiž řemeslo – jak si vybrat nosný námět, jak udržet zvolené tempo či neodbíhat k vedlejším tématům, jak přitáhnout čtenářovu pozornost a především jak čtenáři svými větami říci něco důležitého, co jej může ovlivnit. Především ale se budoucí autor naučí škrtat. Není problém něco napsat, ale pak to třeba i 10× seškrtat, aby text byl čtivý a hlavně si uchoval jen ty nanejvýš nutné části.

Rád bych přinášel čtenářům zamyšlení, ať již nad daným tématem knihy či nad jejich životem, prostě aby se na chvíli zastavili a zamysleli se, na což v dnešní uspěchané době není moc času.

Samozřejmě, že se mohou lidé naučit na těchto kurzech psát lépe, ale když má někdo talent, píše rychleji, čtivěji a především má sám ze psaní radost, což si myslím, že čtenář z textu pozná. Právě při psaní románu jsem poznal pravdivost slov mého pedagoga z kurzů Tvůrčího psaní, který říkal, že spisovatel je ten, který píše pravidelně, den po dni, i když nemá nápady, nebo jej bolí zuby. Román jsem psal tři měsíce a každý den skutečně minimálně 3 hodiny. To bylo tedy jen v případě, kdy mne múza zrovna míjela, jinak jsem psal na jeden zátah, třeba i 10 hodin v řadě. Občas mě něco napadlo ve spánku třeba ve tři hodiny ráno. Pro tyto případy jsem měl na nočním stolku vždy připraven papír a tužku. Nejlepší nápady totiž nepřicházejí při psaní, ale třeba ve spánku, ve sprše a nebo při procházce.

Jste autorem knihy povídek, knihy pro děti a nyní Vám vyšla románová prvotina – můžete nám, alespoň v náznacích, napovědět, co chystáte do budoucna?

Tajný deník Barborky Syslové, knihu o finančním vzdělávání dětí, jsem psal na základě oslovení nakladatelem. Záměr knihy se mi velice líbil, tak jsem se do ní dal po hlavě, aniž jsem věděl, co mě čeká. Tato má první kniha vznikala skoro celý rok.

Když jsem byl na kurzu rozvoje osobnosti a seznámil jsem se s metodou Paměťových háčků pro zlepšování paměti, napadlo mě vytvořit k této metodě povídky. Protože se v metodě používá 100 slov, napsal jsem 100 povídek, z nichž každá ukazuje, jak metodu používat v praxi. Kdo si ale paměť nechce trénovat, může si knihu Mozek v plamenech číst jen jako povídkovou, neboť každá povídka je samostatným celkem s pointou či překvapivým závěrem. Jelikož je problém pro začínajícího autora najít nakladatele, vydal jsem si tuto knihu povídek vlastním nákladem.

Román Můj život na ch@tu, jsem psal do šuplíku a až na konci minulého roku jsem našel nakladatele, Beta Books. Do budoucna se chci zaměřit především na psaní románů. Mám v hlavě několik, věřím že zajímavých, námětů, ale uvidím, jestli nejdříve nezačnu s pokračováním románu o chatování, protože námětů život a chat přináší nepřeberné množství. I přestože jsem napsal tři knihy v rozmezí dvou let, chtěl bych svým čtenářům přinášet jednu knihu ročně.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v další tvorbě

Máte zájem o knihu Miroslava Oupice Můj život na ch@tu? Kupujte zde: Miroslav Oupic: Můj život na chatu

Nepřehlédněte!

Zasílání novinek na e-mail

Na zadaný e-mail Vám budeme jednou týdně posílat informaci o zajímavých knižních novinkách a dotiscích

Tipy na knihy (více tipů)

Mým marodům

Jan Hnízdil

Knižní výběr z článků a úvah MUDr. Jana Hnízdila lze naopak vřele doporučit všem, kteří si považují zdraví vlastního i zdraví společnosti a jsou …

naše cena: 170 Kč,-
(běžná cena: 199 Kč,-)
detail knihy | koupit

Nejprodávanější autoři

Nejprodávanější knihy v našem knihkupectví

Minulých 30 dní:

Minulých 365 dní:

Tisk | Na začátek ^

© 2005 - 2012 Internetové knihkupectví Eruditus.cz
O provozovateli | Prohlášení o ochraně osobních údajů
Created by Nuvio.cz, připojeno přes Ignum.cz

Email: