Barbara Woodová – Panenky z ráje (recenze)

Krásná a poutavá kniha známé americké spisovatelky Barbary Woodové mě rozhodně dostala. Když mi ji sestra přinesla se slovy, že tenhle román určitě stojí za přečtení, říkala jsem si, že tak tlustou knížku budu číst minimálně do Vánoc. Příběh mě však držel od začátku až do konce. Nemohla jsem knihu odložit, a když už jsem musela, přemýšlela jsem nad osudy hrdinů a třásla se zvědavostí, jak vše dopadne. Stačily 4 noci, kdy jsem doslova hltala osudy egyptské rodiny v románu plném dobrodružství, nečekaných zvratů, vítězství a proher a náhle přišla poslední kapitola, po jejímž dočtení mi až bylo smutno, že už je konec…

Stará a velice bohatá arabská rodina Rašídových, která žila v Egyptě v ulici Panenek z ráje, uctívala svého otce pašu Ali Rašída, jenž však v knize již patřil mezi mrtvé, jen jeho obraz visel v každém pokoji rodinného paláce. Hlavní postavou, která určovala životní role ostatních členů rodiny, ale zároveň sama byla sužována svými sny, myšlenkami a neschopností vybavit si odkud pochází, bez vzpomínek na rodiče a dětský život, byla třetí pašova manželka Amira. Ta přichází na začátku knihy ke své plavovlasé vnučce, jejíž matku objevil otec Ibrahim, první syn Amiřin, v Anglii. Babička Amira vyhledala svou vnučku Jasmínu po dlouhých 30 letech proto, aby ji usmířila s rodinou a vrátila tam, kam patří.

Příběh se odehrává v širokém časovém rozpětí, kdy se během padesáti let narodí spousta nových dětí a různě se zapletou osudy členů rodiny Rašídových, které pevnou rukou vládne Amira. Mimoto se v knize čtenář dozví také informace o období po druhé světové válce v zemi na severu Afriky, o posledním egyptském králi, o občanských válkách a převratech, o obrovské víře v boha, o lásce, nenávisti a pomstě. Nesmírně mne zaujaly tradice, obyčeje a zvyky muslimů, jež nikdy nepřestanou Evropany překvapovat. Lidské osudy ze světa nám tolik neznámého a vzdáleného, ze života muslimského lidu, snad nikdy nepochopíme. Neumíme si představit, kolik bolesti přinese 5letému děvčátku ženská obřízka, nechápeme to, že muž může mít několik manželek, že pro hrdost a čest je možno beztrestně zabít ženu, že ženy se vdávaly a rodily děti od třinácti let…

Barbora Woodová, autorka knihy, procestovala celý svět a žila na mnoha místech, poznávala kultury a národy, naslouchala lidským příběhům, radostem, starostem i jejich skrytým tajemstvím, čímž načerpala dostatek materiálů k napsání knihy, která překvapí, upoutá, rozesměje a také nenechá jediné oko suché.

Román „Panenky z ráje“ vřele doporučuji. Kniha, která má celkem 440 stran plných strhujících příběhů a osudů arabských žen i mužů, vám nedá spát stejně, jako mě nenechala usnout v rozumnou dobu po několik nocí.

Už se těším i na další autorčiny romány, láká mne například Poslední šamanka, Věštkyně nebo Volání minulosti.

Michaela